Při poslechu "Bolera"

Ten rok utekl ! Chtěla bych spočítat všechen čas, který jsem věnovala - smíchu, pláči, učení, pomoci, odpuštění, podrazáctví,... teď bych si nejraději pustila film - hlavní role: moje maličkost a lidi kolem mě. Chtěla bych vidět vše, co jsem prováděla za rok 2009. Chtěla bych vidět i věci, které bych asi neměla chtít vidět. Ano...vše se vám vryje do paměti, ale není nad to si ty vzpomínky připomenout naživo. Myslím, že ale můžu říct: Nic bych neměnila. Možná bych méně ubližovala lidem. Cítím se jako naprostý podrazák a nevím, jestli o sobě můžu říct, že jsem pravá kámoška. Přijde mi, že jsem tolik lidí ve svém životě zklamala, lhala jsem jim, např. Niky. Moje milovaná Niky, která mi už nikdy nemůže důvěřovat, nikdy o mě neřekne nic dobrého. Nejhorší je, že to všechno kvůli klukovi. Jak se říká - přátelství je důležitější než kluk. Hm, zamysleme se nad tím a přiznejme-někdy to prostě dopadne tak, že se vám kluk vryje pod kůže tak, až se jenom modlíte, aby vám přítel odpustil.

V poslední době je ale té lásky nějak moc :) líbí se mi to ! Mám radost, když kolem sebe vidím lidi, jak se objímají za svitu hvězd a měsíce. Možná, že kdybych teď trpěla tou velikánskou touhou po partnerovi, koukala bych jenom a zuřila závistí. "Měj rád bližního svého..." ? Asi bych měla dáte najevo více, jak si svých bližních vážím a to taky udělám ! Lásky je i tak pořád málo a každý zdravý člověk jí může rozdávat více a více...polibky při pozdravu, objetí, dobré slovo. Maličkosti stačí k hezčímu soužití s vašimi bližními.

Při těch "úvahách" o lásce si vzpomínám na tu svou "první". Nevím, jestli se dá počítat jako první láska, když jsem nebyla zamilovaná, tedy..aspoň myslím. Tato "láska" mě oficiálně pronásledovala jeden a půl měsíce, neoficiálně - dodneška. Je to snad pravda, že na první lásky se nezapomíná a navždy se nám vryjí do pamětí a srdcí ? V mém případě je tomu tak, tedy...pouze dva roky :) Ovšem, že a první láska je ta nejkrásnější, v mém případě plné překážek a problémů, které se vždy nějak vyřešily, dodnes se tomu smějeme..je to krásné vzpomínat, je krásné na to vzpomínat s "ním", který mi je dodnes nakloněn a já si ho vážím. Krásné také bylo pozorovat "první lásku" na Melly :) Očka ji svítila a jiskřila, byla veselá a plná nových překvapení, partner ji změnil (podle mého) tak, že zkoušela nové věci, odhodila zábrany a nebála se experimentů. Jsem zvědavá na svou malou sestru až přijde s tím, že se zamilovala a možná bude potřebovat nějaké sesterské rady... ach :)

*Tento výplod vznik za poslechu Bolera-Maurice Ravela*

A.

" A hard day´s night "

Jsem oficiálně ta nejhorší dcera na světě ! ! !
V poslední době doma celkem uklízím (skoro generální úklidy jak na Vánoce). Strašně mě baví žehlit, jednou sem žehlila 4 dny po sobě!a to nekecám! Jenže co jsem udělala teď, tak za to nestojí žádné žehlení, ani praní, ani mytí nádobí.

Dnes mám opět tu uklízecí náladu, ale ještě jsem musela jít poklidit do pekárny, což je taková moje brigáda u taťky. Dnes je sobota, nepracuje se, tak mě napadlo, že můžu dopoledne a odpoledne uklízet a večer jít udělat úklid v pekárně. Mamka měla taťku zrovna na dráťe, tak mi ho dala k telefonu, abych se zeptala, jestli můžu do pekárny až večer. Tatík souhlasil, ale mamka na to měla nějakou poznámku a v tom se na ni vyjela s tím, že ona to prádlo nevyžehlí, když není schopná ho ukládat do kupek ani rozdělit spodní prádlo. Cítila jsem v sobě zodpovědnost za to, jestli doma bude či nebude pořádek..blbost? To byla. Tatík má někdy takové záchvaty úklidu v tom smyslu, že když je mamča v práci, řve jenom po mě a dává mi za vinu "bordel", který tady je, byť jde o jeden nevynesený odpad nebo neutřenou poličku. Mezitím nadává na mamku, jak je neschopná neudržovat pořádek. Působí to, jakoby mi to natloukal do hlavy, že je to prostě na mě..což je ta největší blbost. Mamka se o nás stará asi 20 let, a když je v práci a já jsem doma sama s taťkou (protože já mám prázdniny a jeho práce je vlastně součástí našeho domu), je to prostě na mě, abych to tady udržovala. Ne že by mi to vadilo, uklízet mě baví, ale jeho postoj ke mě v tomhle směru mě přivádí častokrát k pláči, protože je právě moje chyba, když jediné smítko přistane u jeho zraku.

Je tohle všechno naprostý blábol? Nebo v čem má můj otec pravdu? Um..těžké, ani já si to nedokážu nějak vysvětlit, ani se o to nesnažím. Když prostě musím, tak musím.

A.

Tik Tak Tik Tak

Kolikrát si začnete číst člnek a první věta -> "Vím, že jsem tady dlouho nic nenapsala, ale vůbec nemám čas, protože..." bla bla bla. Přijde mi to jako naprostá pitomost. když jste na tom počítači, tak snad máte čas něco napsat, aspoň jeden odstavec. Dnes jenom každý "brouzdá" na libku a FB..kdyby každý den nečekoval profily svých kamarádů, možná by si našel čas ten jeden odstavec napsat.

Já sem tady nepsala asi měsíc..nechtělo se mi...nevěděla jsem co..nebudu se vymlouvat, že jsem neměla čas..prostě se mi nechtělo..neměla jsem inspiraci. Částečná inspirace je pro mě ta, kterou jsem se inspirovala z jiných článků a jejich první věta :)

Takže co se mi teď honí hlavou? Nic. celé prázdniny jsem měla naplánované. Pořád jsem si říkala: Za dva dny jedu tam, zítra jdu tam..teď? Nic. Teď prázdniny prožívám z hodiny na hodinu. Dnes jsem byla asi po 2 měsících se Šarlot. Je to prostě blázen (v dobrém slova smyslu). Možná je mi líto, že ty staré čas jsou už za námi a teď o sobě nic nevíme..možná bych to chtěla všechno vrátit.

A co je dál u mě v kurzu? Půjčka. Taťka jde vyřizovat půjčku na náš nový byt a zároveň si chce půjčit peníze, které dá do rekonstrukce celého našeho domu. Vytočilo mě to. Co jsem naživu se mluvilo o rekonstrukci. Teď, když se stěhujeme, začíná všechno opravovat. Nenaštve to?
Dva týdny. 14 dní. 336 hodin (není to přesně). A je to tady. Again. Dalších protrpěných 10 měsíců. Neřešme to. Za rok to budeme říkat zase, další rok zase a zase a zase a zase...

Už týden si dělám večer pop-corn a piju k tomu Colu, jako v kině. Koukám na filmy, co zrovna dávají a jak na potvoru končí vždycky šťastně a zamilovaně. Chci totéž? Lásku a vážný vztah? Nemám v tom jasno. Neřeším tyhle věci. Přijdou samy. Nikoho si nehledám...oni musím najít mě.

Exploze hlavy za 10, 9, 8, 7,...

A.

Musím to ustát . . .

Manželství..dnes jenom pouhý cár papíru, pro někoho spojení do konce života, pro někoho celoživotní sen..Když se tak podíváte na staré filmy a z doby tak 16. století, nevěra byla úplně "normální věcí" v manželství. Možná se kvůli ní rozešli, rozvedli, ale někdy jim to tak vyhovovalo, sdílet neustále společné lože. Lidstvo udělalo velký krok a rozvody jsou dnes naprosto běžnou věcí.
Reakce dnešní mládeže, když se rodiče rozhodnou ukončit společné "hraní na písečku" ?
Snad u každého jiná..záleží, jak se ty procesy dlouho táhnou apod., ale teď, když jsem se toho "dočkala" i já...čekala jsem větší povyk - odsouzení mých rodičů, bulení do polštáře, každodenní špatná nálada...nikoho jsem neodsoudila, první reakce na nevěru mých rodičů byla samozřejmě pláč, ale pak se všechno nějak vyvrbilo, doma předstíráme, jako by se nic nestalo a největší starost teď máme s vybíráním nového obydlí...

Dnes jsem tak čekala na autobus, když mě přepadla divná nálada. Začala jsem nad tou situací přemýšlet a bylo mi velice zvláštně..přepadly mě otázky typu...co když nebudu jezdit za taťkou dost často?Co když ta jeho nová "baba" nebude vyhovovat mým "kritériím"? Co když si nezvyknu na nové prostředí? Co když mé vztahy s L nebudou tak intenzivní jako doposud? What if..? What if...?
Asi se teď chovám naprosto nemožně, trapně, přehnaně ustaraně a každý se jenom nad tímto výplodem může smát. Já to tak cítím, cítím, že všechen strach není nutný..Snad se dočkám nového, pohodlného domova a snad oba rodiče najdou nového partnera, který jim zase dodá pocit lásky a štěstí, které v jejich případě..ztratili.

A.

Ženáč

Spojení nefunguje, spojení není
zrovna když ho potřebuju, zrovna když se žením.

Jel jsem kolem rybníka po úzké cestičce,
když jsem se rozhodl pomoci ubohé tetičce.

Válela se v rybníce jako kačena,
snad na ní zabraly má svalnatá ramena.

Když se tam topila, bez snahy plavati,
chtěl jsem její ksichtíček pořádně zkopati.

Mám-li říct upřímně, zda-li se mi líbila,
svým trapným chováním si to u mě zkazila.

Civím na ní, ale spěchám do města,
kde už na mě u oltáře čeká nevěsta.

Je mi líto téhle paní, která je tak okatá,
snad si pro ni brzy přijde naše známá zubatá.

Řítím se do pasti po úzké cestičce,
bez snahy pomoci tonoucí tetičce.

Představa . .

Představa, aby jste věděli, jak vypadám.
Představa mého ideálního dne.
Představa, jak má vypadat příroda.

(Ne)Řešení

Snad každý "puberťák" si dělá ze všeho hlavu, stěžuje si, jak ho rodiče nechápou, jak ho NIKDO nechápe. Má svůj svět, má svůj mozek. Když nad tím tak uvažuju, přijde mi, že každý puberťák je vlastně takový psychopat :). Píšu o tomhle, protože asi před měsícem jsem se dozvěděla o svojí kamarádce, že se jí zdá, jako by žila ve dvou světech. Často nevnímá a už několikrát si chtěla ublížit. Co mě napadlo jako první-měla by jít k psychologovi. Můžou to být počátky schizofrenie a schizofrenici se dokážou dohnat až k sebevraždě, proto mám oní strach.
Na druhou stranu, často mluví o tom, jak ji rodiče nechápou, jak ji štvou kluci apod. Snad kvůli rodičům a klukům by si chtěla ublížit..? Snad její (ne)vnímání okolí může být pouze výplod puberty..? Často nad jejím problémem přemýšlím, bojím se, když o ní nemám žádné zprávy, ale nedovedu odhadnout její pud sebezáchovy. Doufám, že můj strach není nutný, že se z toho dostane - snad se konečně dostane z puberty . . .

A.