Jsem oficiálně ta nejhorší dcera na světě ! ! !
V poslední době doma celkem uklízím (skoro generální úklidy jak na Vánoce). Strašně mě baví žehlit, jednou sem žehlila 4 dny po sobě!a to nekecám! Jenže co jsem udělala teď, tak za to nestojí žádné žehlení, ani praní, ani mytí nádobí.
Dnes mám opět tu uklízecí náladu, ale ještě jsem musela jít poklidit do pekárny, což je taková moje brigáda u taťky. Dnes je sobota, nepracuje se, tak mě napadlo, že můžu dopoledne a odpoledne uklízet a večer jít udělat úklid v pekárně. Mamka měla taťku zrovna na dráťe, tak mi ho dala k telefonu, abych se zeptala, jestli můžu do pekárny až večer. Tatík souhlasil, ale mamka na to měla nějakou poznámku a v tom se na ni vyjela s tím, že ona to prádlo nevyžehlí, když není schopná ho ukládat do kupek ani rozdělit spodní prádlo. Cítila jsem v sobě zodpovědnost za to, jestli doma bude či nebude pořádek..blbost? To byla. Tatík má někdy takové záchvaty úklidu v tom smyslu, že když je mamča v práci, řve jenom po mě a dává mi za vinu "bordel", který tady je, byť jde o jeden nevynesený odpad nebo neutřenou poličku. Mezitím nadává na mamku, jak je neschopná neudržovat pořádek. Působí to, jakoby mi to natloukal do hlavy, že je to prostě na mě..což je ta největší blbost. Mamka se o nás stará asi 20 let, a když je v práci a já jsem doma sama s taťkou (protože já mám prázdniny a jeho práce je vlastně součástí našeho domu), je to prostě na mě, abych to tady udržovala. Ne že by mi to vadilo, uklízet mě baví, ale jeho postoj ke mě v tomhle směru mě přivádí častokrát k pláči, protože je právě moje chyba, když jediné smítko přistane u jeho zraku.
Je tohle všechno naprostý blábol? Nebo v čem má můj otec pravdu? Um..těžké, ani já si to nedokážu nějak vysvětlit, ani se o to nesnažím. Když prostě musím, tak musím.
V poslední době doma celkem uklízím (skoro generální úklidy jak na Vánoce). Strašně mě baví žehlit, jednou sem žehlila 4 dny po sobě!a to nekecám! Jenže co jsem udělala teď, tak za to nestojí žádné žehlení, ani praní, ani mytí nádobí.
Dnes mám opět tu uklízecí náladu, ale ještě jsem musela jít poklidit do pekárny, což je taková moje brigáda u taťky. Dnes je sobota, nepracuje se, tak mě napadlo, že můžu dopoledne a odpoledne uklízet a večer jít udělat úklid v pekárně. Mamka měla taťku zrovna na dráťe, tak mi ho dala k telefonu, abych se zeptala, jestli můžu do pekárny až večer. Tatík souhlasil, ale mamka na to měla nějakou poznámku a v tom se na ni vyjela s tím, že ona to prádlo nevyžehlí, když není schopná ho ukládat do kupek ani rozdělit spodní prádlo. Cítila jsem v sobě zodpovědnost za to, jestli doma bude či nebude pořádek..blbost? To byla. Tatík má někdy takové záchvaty úklidu v tom smyslu, že když je mamča v práci, řve jenom po mě a dává mi za vinu "bordel", který tady je, byť jde o jeden nevynesený odpad nebo neutřenou poličku. Mezitím nadává na mamku, jak je neschopná neudržovat pořádek. Působí to, jakoby mi to natloukal do hlavy, že je to prostě na mě..což je ta největší blbost. Mamka se o nás stará asi 20 let, a když je v práci a já jsem doma sama s taťkou (protože já mám prázdniny a jeho práce je vlastně součástí našeho domu), je to prostě na mě, abych to tady udržovala. Ne že by mi to vadilo, uklízet mě baví, ale jeho postoj ke mě v tomhle směru mě přivádí častokrát k pláči, protože je právě moje chyba, když jediné smítko přistane u jeho zraku.
Je tohle všechno naprostý blábol? Nebo v čem má můj otec pravdu? Um..těžké, ani já si to nedokážu nějak vysvětlit, ani se o to nesnažím. Když prostě musím, tak musím.
A.
Žádné komentáře:
Okomentovat