Manželství..dnes jenom pouhý cár papíru, pro někoho spojení do konce života, pro někoho celoživotní sen..Když se tak podíváte na staré filmy a z doby tak 16. století, nevěra byla úplně "normální věcí" v manželství. Možná se kvůli ní rozešli, rozvedli, ale někdy jim to tak vyhovovalo, sdílet neustále společné lože. Lidstvo udělalo velký krok a rozvody jsou dnes naprosto běžnou věcí.
Reakce dnešní mládeže, když se rodiče rozhodnou ukončit společné "hraní na písečku" ?
Snad u každého jiná..záleží, jak se ty procesy dlouho táhnou apod., ale teď, když jsem se toho "dočkala" i já...čekala jsem větší povyk - odsouzení mých rodičů, bulení do polštáře, každodenní špatná nálada...nikoho jsem neodsoudila, první reakce na nevěru mých rodičů byla samozřejmě pláč, ale pak se všechno nějak vyvrbilo, doma předstíráme, jako by se nic nestalo a největší starost teď máme s vybíráním nového obydlí...
Dnes jsem tak čekala na autobus, když mě přepadla divná nálada. Začala jsem nad tou situací přemýšlet a bylo mi velice zvláštně..přepadly mě otázky typu...co když nebudu jezdit za taťkou dost často?Co když ta jeho nová "baba" nebude vyhovovat mým "kritériím"? Co když si nezvyknu na nové prostředí? Co když mé vztahy s L nebudou tak intenzivní jako doposud? What if..? What if...?
Asi se teď chovám naprosto nemožně, trapně, přehnaně ustaraně a každý se jenom nad tímto výplodem může smát. Já to tak cítím, cítím, že všechen strach není nutný..Snad se dočkám nového, pohodlného domova a snad oba rodiče najdou nového partnera, který jim zase dodá pocit lásky a štěstí, které v jejich případě..ztratili.
Reakce dnešní mládeže, když se rodiče rozhodnou ukončit společné "hraní na písečku" ?
Snad u každého jiná..záleží, jak se ty procesy dlouho táhnou apod., ale teď, když jsem se toho "dočkala" i já...čekala jsem větší povyk - odsouzení mých rodičů, bulení do polštáře, každodenní špatná nálada...nikoho jsem neodsoudila, první reakce na nevěru mých rodičů byla samozřejmě pláč, ale pak se všechno nějak vyvrbilo, doma předstíráme, jako by se nic nestalo a největší starost teď máme s vybíráním nového obydlí...
Dnes jsem tak čekala na autobus, když mě přepadla divná nálada. Začala jsem nad tou situací přemýšlet a bylo mi velice zvláštně..přepadly mě otázky typu...co když nebudu jezdit za taťkou dost často?Co když ta jeho nová "baba" nebude vyhovovat mým "kritériím"? Co když si nezvyknu na nové prostředí? Co když mé vztahy s L nebudou tak intenzivní jako doposud? What if..? What if...?
Asi se teď chovám naprosto nemožně, trapně, přehnaně ustaraně a každý se jenom nad tímto výplodem může smát. Já to tak cítím, cítím, že všechen strach není nutný..Snad se dočkám nového, pohodlného domova a snad oba rodiče najdou nového partnera, který jim zase dodá pocit lásky a štěstí, které v jejich případě..ztratili.
A.
Ten úvod do tohohle článku.. skvěle si to napsala:)
OdpovědětVymazatTa divná nálada mě mrzí.. to, jak často budeš jezdit za taťkou.. však o tom rozhoduješ jen ty. A co je často a co málo? Vztah s L (pokud myslíme tu stejnou osobu:D) bude podle mě pořád stejný, neboj se:)
A nechováš se nemožně nebo tak, tohle je prostě jedna z reakcí na tu sitacu :) Ten pocit nejistoty, toho, že nevíš, jaké to bude, je nepříjemný.. ale přejde :)